Srpen 2014

Harlekýnky vs. Realita

29. srpna 2014 v 18:02 | Lia |  Myšlenky
Knihy.
Čteme je, povídáme si s nimi, objímáme je, brečíme u nich, milujeme je. A já tomu rozumím, protože jsem naprosto stejná, ale i přes to všechno mají knihy jeden zásadní nedostatek. Neukazují realitu tak jak je, nebo alespoň většina z nich to nedělá. Já chápu ten princip útěku od reality, ale to je především pro ty starší čtenáře. Když si desetileté děvčátko u maminy vyprosí Upíří deníky a pak od chlapců očekává, že jej na potkání budou kousat do krku (setkala jsem se s takovým exemplářem)... tomu už říkám nepochopení účelu knihy.
A v čem se tedy knihy liší od reality? Tady jsou tři body se zaměřením na romance.


Nerd tag

28. srpna 2014 v 17:10 | Lia |  Myšlenky
Vážení, my všichni co jsme se ještě neúčastnili nerd tagu jsme byli nominováni. Kým? Může za to Knihofil18. A vzhledem k tomu, že nemám co dělat, rozhodla jsem se zapojit. Kromě toho, čučet celý den na yaoi určitě není zdravé. Kecám, mám co dělat, mám toho spousty, co bych měla dělat... například pracovat na druhé kapitole Klanu (ano, už je hotová ta první i s prologem, ale buďte trpěliví a počkejte si na prvního září, protože je to tak oblíbené datum), ale... no, jak bych to jen slušně řekla...

Je těžké být sám.

26. srpna 2014 v 23:09 | Lia |  Myšlenky
Je spousta věcí, o kterých bych ráda psala. Ráda bych psala o tom, jak nesnáším nástupy na nové 'cokoliv', ráda bych psala o tom, jak strašně moc bych si chtěla najít někoho, kdo by mě pochopil a obejmul, a ráda bych psala o tom, že školní jídelny jsou fuj. Každopádně i když bych o tom ráda psala, nic to na realitě nezmění.
Takže bych ráda napsala o tom, jaké to je být sám. Můžete to brát jako náhled do vašeho života nebo jako vzkaz pro všechny ty debilní lidi tam venku, co se vám vysmívají. Fuck you.

Klan - Přehled

26. srpna 2014 v 18:36 | Lia |  Klan
Ha, první originální kapitolovka na téhle stránce!
Upíři jsou velmi vděčné téma, pokud to nezpackáte a nepředěláte na laciný milostný mnohoúhelníky. Takže doufám, že si mé pojetí užijete:)

Srdce z plastu

25. srpna 2014 v 9:30 | Lia |  Poezie
Nepoddajné, růžové,
bez krve a života,
pod hrudní kostí,
skrývám srdce plastové,
naplněné zlostí,
myšlenkami zamotá.

Necítí a nebije,
vzteky brzy prásknu
imaginárními dveřmi.
Hádám, asi zlomíš mi,
už to vím tak důvěřuj,
tohle srdce z plastu.

Přežívat

25. srpna 2014 v 9:26 | Lia |  Poezie
Zatraceně studené jsou prsty které tápou,
hádám, že jsme ztracené,
ve světlech která nevyhasnou,
dřív než já.

V zimě která světem třese,
čekáme na zítřek, kdy nás možná vznese
nad temnotu kolem hvězd,
pak dál bloudit, podél nekončících cest.
Nemít o čem snít, jen tak postát a potom se rozejít.

Popraskané rty a kůže,
mráz běhající po páteři, bodá jako nože,
chtít žít do rána, do slunce se podívat,
to ty bys měl vědět nejlíp,
jaké to je přežívat.

Přání

25. srpna 2014 v 9:25 | Lia |  Poezie
Přála bych si bouchnout dveřmi,
neutíkat před vším, věř mi.
Přála bych si všechno zvládnout,
přála bych si nevypadnout.

Že bych chtěla znovu ožít,
že bych chtěla dary složit
pro naději v kterou doufám,
pro naději, kterou bloumám.

Přála bych si neodcházet,
postavit se, čelit všemu,
přála bych si doprovázet,
odporovat zlému.

Kraj světa

25. srpna 2014 v 9:25 | Lia |  Poezie
Je těžké zůstat potichu,
když všichni křičí,
jak skrývat slzy ve smíchu,
ztrácet se v hloubce, hloubce.
Vítej v černém nebi,
a je těžké být hrdá,
jak prasklý hrnek co se slepí,
jak můra co hledá,
záblesk světla v temnotě.


Říkám si, proč všichni neutečou,
na kraj světa,
a neskočí dolů, dolů.
Místo toho zavlečou,
ze zbytku zbyde jedna věta,
a teď mě napadá... Proč neskočit spolu?

Oči

25. srpna 2014 v 9:24 | Lia |  Poezie
Oči které sledovaly
všechno co se kolem děje,
oči které milovaly
sladký příslib naděje.

Oči které dokázaly
dostat všechny na kolena,
oči které vykřičely
do prázdna a do ztracena
všechnu bolest.

Oči které zadoufaly
v jasná slova pravdy,
oči které zkameněly,
necitlivé navždy.

Bezchybná

25. srpna 2014 v 9:23 | Lia |  Poezie
Jsi dokonalá,
jako vločky v zimě,
jako šaty ze saténu
Ta krása už polámala,
zanechala modřinu,
rozhodila sítě.
Jsi panenka z porcelánu,
bílá jako peří,
tak ukaž všem,
kteří stále věří,
že patříš jen do románů,
skonči s jejich snem.

Uchovat si, neslibuj,
vzpomínku na tebe,
na to, jak jsi nádherná,
možná ještě najdou chybu,
a to, že jsi bezchybná.