Harlekýnky vs. Realita

29. srpna 2014 v 18:02 | Lia |  Myšlenky
Knihy.
Čteme je, povídáme si s nimi, objímáme je, brečíme u nich, milujeme je. A já tomu rozumím, protože jsem naprosto stejná, ale i přes to všechno mají knihy jeden zásadní nedostatek. Neukazují realitu tak jak je, nebo alespoň většina z nich to nedělá. Já chápu ten princip útěku od reality, ale to je především pro ty starší čtenáře. Když si desetileté děvčátko u maminy vyprosí Upíří deníky a pak od chlapců očekává, že jej na potkání budou kousat do krku (setkala jsem se s takovým exemplářem)... tomu už říkám nepochopení účelu knihy.
A v čem se tedy knihy liší od reality? Tady jsou tři body se zaměřením na romance.




Za prvé.
Jistě všichni známe ty pověstné věty typu 'Hluboce se mu zadívala do očí a brzy našla samu sebe jak se v nich utápí. Mohly to být hodiny, mohly to být pouhé vteřiny, než...' bla bla bla bla... Teď budu mluvit z vlastních zkušeností a radím holkám... pokud si nejste stoprocentně jisté o tom, že už máte toho vyvoleného zaháčkovaného, nedělejte to. Prvně to začnou rozebírat hlasitě ti, co sedí kolem vás, protože jsou logicky zvědaví, kam to jako čumí a musí to hned začít rozebírat. A poté... když se vám poštěstí a chlapec si všimne vašeho obdivného pohledu, chvilku ho oplácí a pak... *dramatická odmlka*
"Nečum."
Ano. Prokažte si tu laskavost a poslechněte našeho příkladového hocha. Upřené zíraní je děsivé, a to nejen kvůli obavám ze stalkingu, ale osoba na kterou jste se zaměřili může znervóznět a cítit se nepříjemně, popřípadě co možná nejnenápadněji zjišťovat, jestli náhodou nemá něco na obličeji.


Za druhé.
Šťastné náhody. Ne, ty se zkrátka nedějí, stejně jako zázraky. Příklad.
Dívčina se s hochem domluvila na 'poslední šance' rande (Protože další den se stane něco hrozného, devče může skočit pod auto a chlapec odjet do Japonska.) v sedm hodin v 'jejich' kavárně. Bohužel hošan má důležité doučování kvůli kterému schůzku nestíhá, ale na druhou stranu na tom závisí jeho budoucnost. Na poslední chvíli se teda nakonec urve a taktak to stihne ke kavárně. Hups. Děvče před pár vteřinami odešlo opačným směrem se slzami na krajíčku, zlomeným srdcem a traumatem na celý život. A tady se dostávám k první větě tohoto bodu.
Co se nestane! *plot twist much?*
Těsně předtím, než letadlo s chlapcem (Nebo auto s mrtvou dívkou, chcete-li.) vzlétne, jeho drahá polovička si uvědomí, jaká to všechno byla chyba a s leskem v očích, psychotickým tikem v koutku úst a písničkou od One Direction v pozadí se rozeběhne svou lásku zastavit. A díky tomu, že let má zpoždění (Či auto vyfouklé pneumatiky.) se to té polovičce i podaří. Happy-end jak od Rosamundy.
Takže ne. Pro všechny co to zatím nepochopili, se to děje takhle: Děvče od kavárny odkráčí nažhavené vzteky doběla, že to ten debil zase nestihl a ať jde taky už do hajzlu a chlapec před vchodem nahněvaně nakopne kamínek který omylem vletí do oka holubovi a na místě ho oslepí. Dívka se vrhne pod auto které včas zabrzdí a řidič ji patřičně seřve a hošan si vesele letí do Japonska, protože kdo by si vybral nesnesitelnou hysterku místo Japonska?!

Za třetí.
Narážíme na lehce choulostivé téma. Sex. Sex není (není, není, není) jako v knihách, filmech, hrách nebo komixech. Nerada bych tady teď rozebírala sebe, ale dám vám munici přímo do ruky a s přátelským mrknutím a hrdinsky přiznám, že jsem panna. Víte, ve dnešní době by na to měla být holka v tomhle věku hrdá, protože čím dál častěji narážím na těhotné čtrnáctky. Važte si toho.
Morální část máme za sebou, a já si dovolím vám sem umístit dva příklady, které dokazují, že erotika v literatuře je (až na světlé výjimky) opravdu odpad. Jen pro otrlé - nebo ty, co četli 50 shades of gray.
"A on se znovu shýbá a plní mi ústa dalším vínem. Potom se přesouvá a lehá si vedle mě. Cítím, jak se klínem tlačí k mému boku. A chci ho cítit uvnitř…"
Dobře, vím, že jsem slíbila dva příklady, ale já už tou PDFkovou verzí co jsem si nedobrovolně stáhla odmítám dál listovat. Skoro se teď stydím, co to mám v počítači. Řekněme, že na internetu se dají najít kvalitnější povídky.
Ale zpět k tématu. Mám toho načteno celkem dost, abych mohla s jistotou říct, že takhle to prostě v normálním, běžném životě není. Ve všech těch povídkách se opakuje jistý systém - obě postavy jsou (opět až na světlé výjimky) perfektní, ať už psychicky či fyzicky a všechno co spolu dělají se oběma strašně líbí, i když je to to pověstné poprvé. Jako rozumně smýšlející člověk chápu, že se může stát něco, co se podobá celé teorii spřízněných duší, ale zkrátka neexistuje, že dvěma většinou prakticky cizím lidem se bude líbit to samé. Já to nikomu neberu, pište si to dál, já to pak ráda čtu, ale v realitě to tak není. Stejně jako porno nevychází ze skutečných událostí, ani povídky tohoto rázu neodpovídají normálnímu světu. Classic.

Podtrženo, sečteno. Nemám ráda čistě romantické příběhy. Nikdy je mít ráda nebudu.
Zůstanu u svého yaoi, děkuju pěkně.
A jak jste na tom vy?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 30. srpna 2014 v 18:50 | Reagovat

Romantické knihy naštěstí nečtu a pokud bych někdy začal, bude to příznak absolutní senility :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama