Přežívat

25. srpna 2014 v 9:26 | Lia |  Poezie
Zatraceně studené jsou prsty které tápou,
hádám, že jsme ztracené,
ve světlech která nevyhasnou,
dřív než já.

V zimě která světem třese,
čekáme na zítřek, kdy nás možná vznese
nad temnotu kolem hvězd,
pak dál bloudit, podél nekončících cest.
Nemít o čem snít, jen tak postát a potom se rozejít.

Popraskané rty a kůže,
mráz běhající po páteři, bodá jako nože,
chtít žít do rána, do slunce se podívat,
to ty bys měl vědět nejlíp,
jaké to je přežívat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tee Tee | Web | 17. září 2014 v 14:08 | Reagovat

Úžasné, až mi z toho ten mráz po zádech skoro přešel (což je téměř nemožné v dnešním teplém dni).. a na konci je jakási pointa, skvělé! Máš úžasný styl, částečně volný verš, to se mi líbí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama