Neschopnost hlavy blogu

8. listopadu 2014 v 18:50 | Lia |  Myšlenky
Musím se vám k něčemu přiznat...
Někdy si chci zakouřit.
Někdy chci být krásná.
Někdy chci být kluk.
Někdy chci být milovaná.
Někdy chci probrečet celou noc.
Někdy chci, aby se celý loňský říjen nikdy neodehrál, protože pak bych neměla důvod brečet.
Někdy chci prostě umřít.




Míváte někdy ten pocit, že se vám všechno sype pod rukama jako domeček z karet? Protože pokud ne, nejspíš tomuhle článku nebudete rozumět.

Pod rukama se mi sype naprosto všechno. Mé vztahy s rodiči, kamarádkami, mé psychické výkyvy, panické záchvaty, závislost na internetu a soucitných pohledech... Soudím se víc, než by mě soudil kdokoliv jiný. Štve mě X, protože pořád nechápe, co to znamená NE. Deptá mě tím. Štve mě má neschopnost ušetřit si peníze na Vánoce. Štve mě to, že nejsem schopná napsat test z matematiky na lepší známku než čtyřku. Štve mě, že nevím o čem psát a tak píšu o sobě.

Na druhé ruce jsou věci co mě těší, ale je jich opravdu málo. Těší mě hudba, knihy, Callum a spánek. A nové džíny, které jsem si dneska koupila v Gatu. Stálo mě to pětikilo. Štve mě, že jsem utratila pětikilo za džíny, když jsem si místo nich mohla koupit dva díly Death Notu.

Včera jsem se dívala na dva nové díly Awkward. Ti, co Awkward znají ví, že je to vtipný seriál, vesměs dílko, co si dělá srandu samo ze sebe. Jenže já jsem poslední dobou tak citově rozhozená, že jsem se nekontrolovatelně rozbrečela při scéně, kdy Matty políbí Jennu a ta ho po chvíli odmítne a vysvětlí mu, jak se věci mají. Prostě mi to přišlo neuvěřitelně zoufalé, že Jenna ho odmítne i přesto, že je do něj zamilovaná. A taky mi přišlo strašně zoufalé, že fiktivní postava má kolem sebe spoustu lidí, kterým může říct cokoliv. Hlavně Mattyho. Někoho, kdo ji občas přijde navštívit a opravdu se o ni zajímá.

A já? Já ležím na pohovce, vybírám si nábytek a barvy do svého pokoje a snažím se tu psychicky nezhroutit. A přemýšlím nad tím, že jsem včera udělala plno kravin. Tak jsem kamarádce, které se to týká, napsala že mě mrzí, že jsem se chovala jako kráva. V jednu hodinu večer. Což byla ještě větší blbost, protože jsem ji akorát vynervovala a teď chce vědět, o co jde. A já si nejsem jistá, že jsem schopná jí všechny tyhle věci říct, protože má sama dost starostí a já ji nechci zatěžovat touhle blbostí. Vím, že by to asi pochopila, jako tenkrát, když mi zlámala žiletku, kterou našla na botníku a vyhodila ji do koše se slovy, že jestli u mě ještě něco takového najde, zmlátí mě. Nebyla to psychologická pomoc, ale nějak mě to dokázalo probrat.

Moje spolubydlící si taky zaslouží tyhle věci vědět, ale nebudu jí přidělávat další problémy. A možná to bude taky tím, že s ní trávím nejvíc času a asi bych nesnesla, kdyby se na mě dívala s lítostí nebo - nedejbože - odsouzením. Mám lidi kolem sebe ráda, ale nejspíš žádného dostatečně. A už nevím, co mám dělat.

No, a pak to odnáší Carved. A vy.

Za to vás miluju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Clarissa Clarissa | Web | 8. listopadu 2014 v 19:35 | Reagovat

Touhle fází jsem si prošla taky. S větší či menší letargií se mě držela asi rok.

Běž si zasportovat, přečti si oblíbenou knihu, zajdi si do kina, jdi nakupovat. Zajdi do nějaké prodejny a vyber si nábytek a doplňky do pokoje. Najdi si třeba brigádu. Cokoli, hlavně nějak zaměstnej hlavu. Utápění se  ve vlastních myšlenkách a sebelítosti tě z toho nedostane.

A ono to časem přeroste ve flegmatismus a skepsi...

2 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 8. listopadu 2014 v 20:46 | Reagovat

Ty čteš Death Note? Bod pro tebe :D
(Jagami Light je nejlepší :P)
[1]: Přeroste. Znám to :)
Hodně dělá přístup k životu. Když se mi něco hroutí před očima (a že jsem o pár iluzí v nedávné době přišel), pořád dokola si opakuji, že mě to nemůže zastavit. Nikdy.
Snažím se mít radost z maličkostí a své krátkodobé projekty brát jako malé schůdky k cíli, který je zatím v nedohlednu.
Jediné, čeho se bojím, je že bych nemusel vydržet až do konce. Co horšího může být, než se vzdát okamžik před bodem obratu?

3 Narween Black Narween Black | E-mail | Web | 9. listopadu 2014 v 13:35 | Reagovat

Hej, naozaj sa naša nálada podobá :D Až príliš podobá... aj ja som včera pozerala Awkward, aj ja som plakala, aj ja mám nové džínsy, aj to s tým súdením mi je podobné. Fuck. Ale neboj, ono to prejde... mávam takéto stavy pravidelne, z rôznych dôvodov ale vždy to prehrmí. Vždy. Sprav si kakao a vyberaj nábytok a farby. To znie fajn :)
A zaujímavá pesnička, doteraz som ju poznala len v jej originálnej verzii, ktorá sa mi, musím priznať, stále páči viac ale ani táto nie je zlá :)

4 Polly Polly | Web | 9. listopadu 2014 v 18:54 | Reagovat

Pokud je ta Tvoje kamarádka hodně dobrá, tak jí to řekni. Ohromně to pomáhá, když se někomu svěříš. A třeba Ti potom pomůže se na chvíli odreagovat, běžte spolu někam ven. Zkus na chvíli vypnout svoje starosti a nějak se zabavit. A nebo se z toho můžeš zkusit vypsat.

5 V V | Web | 13. listopadu 2014 v 13:17 | Reagovat

To znám no, někdy mam taky pocit ze proste uz nezvládnu ten tlak ale pak si řeknu ze musím byt silna a překonat to. Co se snaze kdyz to nezvládnu? Dokud me to nezabije tak to je v pohode.
Manga Death Notebje super :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama