Prosinec 2014

Vánoční nálada

7. prosince 2014 v 18:12 | Lia |  Myšlenky
Vánoce... ach, na tohle téma by se toho dalo tolik krásného napsat! Rodinné svátky plné klidu, míru, vzájemné lásky a sebeúcty. Nebo to tak kdysi každopádně bylo. Nebojte se, nebudu tu rozebírat zkaženost dnešní doby, tím spíš když k dnešní době patřím. Jen bych ráda vyjádřila svůj osobní názor.

Pro mě jsou vánoční svátky velmi, ale velmi hektické. V podstatě si je až do doby, kdy s rodinou sedím u večeře, vůbec neužívám. Všichni lidi se ženou na nákupy dárků jako splašení a to mají potom opravdu 'příjemnou' náladu. Do jednoho bych je v tu chvíli odstřelila. Potom mám ještě jeden problém. Nejdou mi balit dárky a krabice se mi vůbec nelíbí. Dárky ode mě vždycky vypadají... no, všelijak. Jednou jsem na zabalení Adidas sprchového gelu použila celý balicí papír, jen proto, že ta lavička měla příšerně asymetrický obal.

A pak další zádrhel - já vůbec nevím, co mám komu kupovat. Fajn, kamarádky na intru jsou vesměs všechny na kosmetiku a tak podobně, ale co mám koupit tátovi? No, ještě štěstí, že pro tátu to se mnou kupuje máma. A... ano, máma. Ta se několik měsíců předem vyjádřila, že by chtěla druhý díl Sirotčince slečny Peregrinové, řetízek a vzhledem k tomu, že se mi podařilo ztratit její šátek, nejspíš bych jí měla koupit nový. A problém který jde v čele armády těch ostatních problémů = nemám peníze. Mám asi stovku a k tomu dostanu zhruba tři, ale jak to prosím vás mám rozdělit mezi asi deset lidí?!

Nejspíš nakoupím dárky rodině a kamarádkám dám dárky až po prázdninách. A to mě přivádí k dalšímu tématu. Se spolužačkou jsme se vydaly do hotelu kde shání brigádníky na vánoční prázdniny. Měly jsme tam nechat jméno a číslo a že se ozvou. No, to jsem na to zvědavá. Stejně nakonec skončím v posteli, obklopená materiálními blbostmi které mi ale budou dělat ohromnou radost, a budu se přežírat cukrovím a prokousávat na další level své postavy ve Skyrimu. I když... rodiče jsou plni překvapení, možná budu prozkoumávat Thedas ve třetím Dragon Age. Uvidíme...

Ugh. Za chvíli na intr. Nechce se mi a zároveň ano. Dostala jsem dvě stovky, před chvilkou. No výborně, stovku mám na cestu, stovku na cigarety. Krásně mi to vychází. Nedávno jsem mluvila o kouření s kamarádkou. Dospěla jsem k zajímavé, pravdivé teorii.

"Stejně všichni umřeme. Já mám to štěstí, že si můžu vybrat na co, a jestli umřu dřív? Aspoň neuvidím, jak jde tenhle svět do hajzlu."


Snaha byla.

6. prosince 2014 v 15:22 | Lia |  Myšlenky
No, nadpis nevypovídá o zrovna pozitivním článku, co?
Ale zdání klame a já se po obrovské pauze opět vracím a omluvuju. Ano, já se opět vracím. Pravdou je, že když jsem se vracela posledně, myslela jsem, že bude snazší blog zkombinovat se školou. Asi přetrvávající naivita a optimismus z prázdnin. Můžu vás ujistit, že podzimní depky mě toho zbavily. Překvapivě to tak snadné nebylo a já se pokusila samu sebe přesvědčit, že blog nepotřebuju a brzy ho zruším.

A tak jsem se jednoho dne již poněkolikáté přistihla u tlačítka zrušit blog. Jenže pak jsem se trochu zamyslela a došla k závěru, že to udělat nechci a nemůžu. Nechci proto, že jsem sem vložila kus sebe a tak nějak tuhle stránku mám radši než všechny předchozí. Možná z toho důvodu, že si tu na nic nehraju. A nemůžu proto, že bych nemohla ventilovat všechno co se ve mě kupí, a nakonec bych nejspíš vybouchla.

Ale dost těch melodramat, přesunu se k příjemnějším záležitostem, což se týká překvapivě... mé maličkosti. Myslím, že jsem vás ani nepoinformovala o tom, že jsem si objednala První stříbrnou knihu snů od Kerstin Gierové, protože i já občas potřebuju kapku toho dívčího čtení, a včera ji konečně dočetla. Jsem na sebe moc hrdá, jelikož po téhle pozitivní dávce literatury mě dnes čeká Anna krví oděná, kterou mi půjčil anděl v podobě mé spolubydlící. Nebudu tu už dál tajit její jméno, jmenuje se Adélka, ale většinou jí říkám 'Kobliho' nebo 'Marcipáne' - neptejte se, jak tohle vzniklo.

Dál... trošku neutrální informace - kouřím. Nepravidelně a bez potřeby, ale když jsem nervózní nebo nevím, co se sebou dělat, přijde mi to jako lepší řešení než do sebe řezat nebo kousat nebo škrabat. Ano, jsem strašný člověk, klidně mi to dejte sežrat, třeba se mi pak rozsvítí.

Ale jedeme dál. Ano, pokud budu produktivní, ještě dnes nebo zítra čekejte pátou kapitolu Klanu. A nejspíš zavedu pravidlo dvou nebo tří článku týdně - co vy na to?

PS: Stýskalo se mi. A to jakože moc.