Červen 2015

Don't fuck with my love.

28. června 2015 v 21:55 | Lia |  Myšlenky
Události posledních několika týdnů mě přivádí k ošklivému závěru: 'Většina kluků co znám jsou kurvy.' Abych se omluvila za nevybrané slovo, musím říct, že tenhle výrok nepatří mě, ale mé dobré kamarádce. Neuběhly ani dva celé měsíce od mého posledního článku a už jsem se o tom stihla přesvědčit. Idioti, které začnete mít rádi ani nevíte jak, a v další chvíli vám to, co jste s nimi měli klouže mezi prsty do nenávratna a oni se chovají jako by byli pořád vaši nejlepší kamarádi. Nicméně po jednom dni kdy jsem vynechala školu jen proto abych se mohla na intru utápět v pláči se to nahodilo do normálu. Rozhodla jsem se že o prázdninách se z toho stejně vypracuju a snad i vypíšu a až se vrátím do školy, nemusím ho brát na vědomí.

A zdá se, že jsem se rozhodla správně, protože je mi skvěle. Třetího nastupuju jako servírka do pětihvězdičkového hotelu, jsem opět obarvená na hnědo a ostříhaná, vrátila jsem se ke čtení fanfikcí a k Tumblr a kamarádům, a zatím je to v pohodě. Ke štěstí mi chybí poslední deska od Fall Out Boy a mikina s číslem 61 a Chanyeolem na zádech a můžu spokojeně umřít. Jenže protože je moje existence dost parazitní, ráda vykřikuju do blogových vod svou touhu po pozornosti.

Přemýšlím o tom, že bych sem nějak nenápadně zařadila i fotky. Ne, že bych byla extra hrdá na svůj obličej a moc se mi nelíbí představa že by ho měl vidět i někdo kdo mě osobně nezná, ale rozhodla jsem se trošku vylézt ze své ulity a pozměnit lehce svoje chování a reakce. Nechce se mi být ve dne sarkastická vysmátá trubka o které si všichni myslí že jen poslouchá k-pop (i když je to z velké části pravda) a spí, a v noci člověk co brečí do polštáře a doufá, že nevzbudí svoji nejlepší kamarádku. Když už sarkastická, tak aspoň tím stylem, že po urážkách nebudu lidi ujišťovat že to byl vtip, protože vždycky, když někoho urazím, tak to myslím vážně.

Jestli si to ten nevěrněj kripl čte, tak ano, myslím si, že jsi kripl. A nemyslím si to jen já.

Mám dost toho, jak se mnou lidi co mám ráda zametají. Tak s nima občas můžu zamést taky, nezajímá mě to. Mezi svými občasnými záchvaty fangirlingu a záchvěvy šílenství jsem si uvědomila, že už ve středu budu mít v notebooku nový hardisk... na kterém absolutně nic není, ani kapitola Klanu, kterou jsem minulý měsíc dopsala a byla líná ji opravit. Fucking incredible. Ale protože to chci dokončit, napíšu ji znovu. Kdyby to někoho zajímalo tak ano, celý měsíc jsem bez notebooku a tohle píšu na počítači mých rodičů.

Budu se snažit ozvat se vám brzy, mezitím se se mnou prosím smiřte, it's complicated, but I'm happy.