Červenec 2015

So. Deep.

2. července 2015 v 1:32 | Lia |  Myšlenky
Když jsem před chvilkou otevřela hlavní stránku Blogu, už předem mi bylo jasné, že je to v háji. Aneb Lia dostala to známé, prázdninové, pozdní nutkání publikovat články, které klesají i pod záchodovou úroveň. Jejda.

Když se tak vedle své spící sestry znuděně prokousávám Tumblrem, začíná ve mě hlodat otázka připomínající kňourání malého dítěte. Proč všichni kolem mě vypadají tak strašně 'cool' a 'badass' a 'hipster' a jen já jsem snad jediná svého druhu? Podivné, zvrácené stvoření co nemá snad na nic přesně vyhrazený názor a bojí se jít do práce. Ale potom nastane ten moment, kdy si představím, že někomu můžu 'cool' a 'badass' připadat i já. Jenže je to myšlenka tak fantaskní, že jí ani nedopřeju minimální inkubační dobu.

A to mě přivádí k otázce skepticismu. Vždycky když si s někým (čti kýmkoliv) povídám o něčem nereálném, vždycky padnou výroky, které určitě všichni bezpečně známe. 'To určitě', 'To se dřív...', 'To bych chtěl/a vidět' apod. Na jednu stranu chápu, že je těžké představit si některé věci zrealizované, ale na tu druhou mě to dost zaráží. Ano, to, že si někdo usmyslí, že si jednou vezme toho zpěváka či tu herečku, je těžké být ohledně toho reálně povzbudivý, ale to, že se mi kamarádka vysměje, když jí řeknu, že bych se jednou ráda zkusila dostat na FF UK, to... to prostě nechápu.

Čím víc přemýšlím nad tím, proč jsou téměř všichni tak skeptičtí, tím víc se mi nabízí jednoduché, ale ne moc pěkné vysvětlení. Mám takový dojem, že je to nízkým, nebo naopak vysokým sebevědomím. Nevím, jestli mají takovou povahu jen Češi, ale většinou to tak slýchám. Já jsem selhal, ale co je mi po tom, když selhal i ten, koho nesnáším = tak se z toho můžu radovat. Chce se mi z toho rvát si vlasy. Přece když mi někdo ke komu mám blízko řekne, že chce být jednou profesionálním pianistou, i když ten nástroj viděl maximálně z rychlíku, nevysměju se mu do obličeje ale napřed se ho snažím nějak podpořit.

Ale můžu se samozřejmě plést, netvrdím že mám pravdu. A je celkem zajímavé, že člověk s takovou hladinou skepticismu a sarkasmu v žilách tady káže o tom, jak bychom měli být všichni solidární. Huh.

Vidím to na to, že si půjdu na balkon zakouřit a pak půjdu spát s myšlenkovým tornádem v hlavě a do tří do rána neusnu a budu uvažovat nad věcmi, nad kterými bych rozhodně uvažovat neměla. Tak dobrou noc, my freaks.