Čtyřikrát, když jsem záchvat nedostala, a popáté, když ano.

5. srpna 2015 v 14:19 | Lia |  Myšlenky
So.

Long time no see huh.

Kéž by to alespoň bylo něco nového.

Dnes se vracím s naprosto random článkem, který vlastně shrnuje mou reakci na včerejší hádku mých rodičů. Pro pořádek a případné nejasnosti - mluvím sama za sebe, nevyjadřuju teď názory ostatních.

Já absolutně nechápu, proč se lidi hádají. Nebo přesněji, proč mezi nimi ty hádky vznikají. Ano, každý máme jinou povahu a není možné, aby jsme měli všichni stejný přístup a pohled na věc. Ale z vlastní zkušenosti můžu říct, že pokud se nejedná o nějaké nedorozumění nebo závažný problém (podvádění, násilí etc.) tak není nutné se hádat. S čistým svědomím můžu říct, že za celých těch šestnáct let, co jsem na světě, jsem se (s kamarády) pohádala maximálně šestkrát.

Víte, sledovat dospělé, mezi kterými pomalu vzniká hádka, je jako sledovat děti na hřišti. Rýpou do sebe, shazují vinu jeden na druhého, křičí, brečí, jsou přehnaně afektovaní, hystericky rozhazují rukama (popřípadě rámečkem, hrnkem, cukřenkou či _____ - přidej předmět vlastního výběru) a nakonec se buď uraženě zavřou do jiného pokoje nebo odejdou úplně. A nebo se taky pozabíjí.

Ale nejlepší hádky jsou ty, kdy už rodič neví kudy kam, a tak se do 'rozhovoru' snaží zapojit i potomka - opravdu, tenhle typ mám nejraději. Ačkoliv se mi občas chce jim vysmát a poslat je ať si jdou řešit problémy na jiná - ehm - místa, tak logicky nemůžu, protože kdybych to udělala, tak za dveřmi bytu nakonec nejspíš skončím já.

Takže všechno řeším mlčením.

Ale k jádru původního účelu tohoto článku. Proč se lidi vlastně hádají?
Ano, když do mě někdo rýpe, může mě to vytočit a nikdo se mi nemůže divit, ale proč mají někteří jedinci tendence přiklánět se k syndromu tornáda (rozuměj: všechno co se jim dostane pod ruku skončí rozbité nebo alespoň poškozené, všichni a všechno je špatně, nikdo jim nerozumí, oni jsou vlastně tou obětí...), to za boha nepochopím. Na jednu stranu argumentují jak je opačná hádající se strana špatná a vlastně naprosto vypatlaná a bez mozku, a na druhou stranu potom vezmou hrneček (či ______) a hodí to po oné osobě co si jim dovolila odporovat. V takových situacích mými základy otřásá stín cholerického záchvatu, ale nakonec ho má flegmatická stránka potlačí a já si uvědomím, že The Smiths mi můžou sdělit daleko zajímavější věci.

Ale teď vážně. Vždyť si stačí jen normálně promluvit. Popřípadě problémy vyřešit v klidu, s normálními osloveními a hlasitostí za kterou vám sousedi nebudou tlouct na dveře. Pokud má někdo z dvojice psychické problémy, tak nemůže kopat kolem sebe, jen si to přiznat a vyhledat pomoc. Simple as that.

Ano, částečně teď mluvím ovlivněná včerejšími událostmi, při kterých se mi udělalo fyzicky tak špatně, že i ten bublající cholerický záchvat se umírnil sám od sebe. Nejspíš jsem nakonec asi divná já, když OPRAVDU nedokážu pochopit, proč se někdo hádá pravidelně kvůli těm samým věcem a i navzdory dospělosti si není schopen sednout si, a nějak je vyřešit.

I'm done, kids. See ya soon.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jeremiáš Jeremiáš | Web | 8. srpna 2015 v 18:21 | Reagovat

Popravdě mám hodně podobný názor. Jen se mi spíš zdá, že mají někteří lidé hádavost zkrátka v povaze. :(

PS: To see ya soon je trochu recese, že ano :D (rádi počkáme :))

2 Smokie Smokie | Web | 9. srpna 2015 v 20:03 | Reagovat

Asi se budu opakovat po Jeremiášovi, ale jsem stejného názoru. Když moji rodiče zvolí taktiku 'Pojď se bít za MŮJ názor' tak si postavím stěnu a občas prohodím něco jako 'Hmm'. A někteří lidi potřebují hádky k životu, s tím se musíme smířit...

3 Lupus Lupus | Web | 19. srpna 2015 v 12:52 | Reagovat

Možná to, že jsem nikdy nepoznala druhého rodiče bylo jen k dobru, protože jsem do nedávna tyhle situace vůbec neznala :).

Ale jinak souhlasím s Jeremiášem i Smokie, někdo to má v povaze a někdo konflikty vyloženě vyhledává, důvody jsou mi často nejasné, ale když se na to chci zeptat, je mi řečeno, že jsem ještě moc mladá a nepochopím to. Pokud bych se v dospělosti měla stále hádat, tak ať jsem raději navěky dítětem...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama